Vítejte ve svět malých neodolatelných lidiček, kteří se v noci plíží ze svých útulných domečků, aby vám diskrétně zcizili kostku cukru nebo papírový kapesník. Kočka je pro ně velká jako dům a jediný list vavřínu jim vystačí na celý rok. Na motivy knihy "The Borrowers" od Mary Norton natočil příběh o človíčcích Hiromasa Yonebayashi a můj miláček Hayao Miyazaki k němu vytvořil scénář. Ale i v režii čuchám čuchám Miyazakiho.
Chlapec Sho má nemocné srdce a rozvádějící se rodiče. Čeká ho operace, před kterou musí být v naprostém klidu, proo ho jeho tetička odveze do domu na venkově k paní Haru. Hned při příjezdu ale Sho zahlédne v zahradě něco podivného. Je přesvědčený, že to byla malá dívka, schovávající se za listem vavřínu.
Arrietty žije se scéráznou maminkou a málomluvným tatínkem v hezoučkém domečku. V pokoji si udělala výstavu rostlinek, občas se vyplíží ven, aby šlohla vavřín a v den Shoova příjezdu ji čeká první "vypůjčení".
Lidičkové si totiž "půjčují" od lidí věci, které jim nebudou chybět - kapesník, cukr, špendlíky...Arriettin táta podniká tyhle dobrodružné výpravy pravidelně a Arrietta se nemůže dočkat, až půjde s ním.
Její první půjčování ale dopadne neslavně. Po úspěšném ukořistění kostky cukru se s tatínkem vydají pro kapesník. Jak ho tahají ven z krabičky, Arrietty najednou zjistí, že se dívá do Shoových otevřených očí. Chlapec totiž vůbec nespí, ačkoliv by měl.
Sho na dívku mluví, ale Arrietty uteče. přitom ztratí cukr a Sho jí ho druhý den přinese. Arriettin táta poprvé vyslovuje myšlenku, že by se měli přestěhovat. Arrietty se rozhodne jít za Shoem a poprosit ho, aby si jich nevšímal.
 |
| "Jsi krásná." |
Sho ale není jediný, kdo vidí "malé lidi". Už otec jeho tety je viděl a nechal pro ně zhotovit nádherný model domku s extrémně detailním vybavením včetně opravdové trouby. Sho chce Arriettine rodině dokonce darovat kuchyňku z tohoto domečku.
Ale ne všichni mají s lidičkami tak čisté úmysly. Haru je odhodlaná je dopadnout, bůhví proč. Dokonce si na ně zavolá deratizátory. Vypadá to, že Arrietty bude muset svůj malý domov přece jen opustit.
Tohle. Bylo. Tak. Krásný. Rozhodně je to můj oblíbený film! Proč? Protože:
- Kresba a obraz celkově. Úžasně propracované, barevné, spousta nádherných detailů. Půvabné postavičky.
- Příběh. Je trochu škoda, že nerozvedli Shoovo nemocné srdce, ale jinak, co si přát víc. Nemocný chlapec s rodinou pidilidí pod podlahou, to musí být trhák!
- Hudba. Myyslím, že všechny písničky jsou anglicky, ale vůbec to nevadí. Skutečně krásná hudba, podobně éterická jako v Totorovi, ale moderněji ztvárněná.
- Zvuky. Naprosto mě fascinovaly všechny ty zvuky. Trhající se látka, skřípání židle, křupání kůrky na chlebu. Nikdy jsem si u žádné animované zležitosti nevšimla tak detailního zvuku.
- Konec, který by si zasloužil další díl. Podívejte se a posuďte sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat