Japonské svatyně

Svatyně Ise

Svatyně Ise je nejposvátnější šintoistická svatyně v Japonsku, zasvěcená bohyni Slunce Amaterasu. Nachází se ve městě Ise v prefektuře Mie, jihovýchodně od Ósaky.

Ve skutečnosti je to komplex asi jednoho sta svatyní. Jsou rozděleny na dvě části - vnější svatyně Gekú a vnitřní svatyně Naikú, spojuje je stará poutní cesta. Svatyně vznikly přibližně ve 4. nebo 5. století našeho letopočtu. Až do 15. století byly určeny pouze pro členy císařského rodu, neboť císař byl považován za potomka bohů. Poté, co císařský rod zchudl, začali hledat kněží oporu u lidí. Od té doby se ke svatyním konají lidové pouti. Vstup do vnitřní svatyně je však stále výhradou pouze kněžích a císařského rodu.

Pro architekturu těchto svatyní je typický styl šinmei-zukuri. Ten si zakládá na prostosti a jednoduchosti. Jsou pro něj typické sedlové střechy, zvýšené podlahy a prkenné stěny, pokryté kůrou cypřiše nebo rákosem. Konkrétně svatyně Ise jsou postaveny ze dřeva cypřiše, střechy jsou pokryty rákosem, na hřebenu každé střechy je umístěno deset sochorů. Svatyně Ise se přestavují podle přesných původních plánů každých dvacet let. Vedle každé budovy se nachází prázdné místo, poseté bílými oblázky. Na tomto místě bude v budoucnu postavena nová svatyně.

Oficiální název pro hlavní vnitřní svatyni je Kotai džingu. Vedou k ní kamenné schody, sama stavba je obehnána vysokou zdí, poutníci se mohou modlit u její brány. V Kotai džingu je uloženo posvátné osmihranné zrcadlo, jeden ze tří královských symbolů.

Hlavní vnější svatyně se nazývá Tojouke daidžingu. Je ohraničena čtyřmi řadami dřevěných plotů. Věřící se mohou přiblížit nejblíže k první bráně.

Vnější svatyně Ise

Svatyně Kumano

Tři svatyně Kumano, jako celek zvané též Kumano Sanzan, se nacházejí na poloostrově Kii, v prefektuře Wakajama, asi 100 km jižně od Osaky. Všechny patří mezi památky UNESCO. Z náboženského hlediska jsou zajímavé svým způsobem harmonického propojení šintoismu a buddhismu. Místní božské síly kami jsou totiž považovány za projevy buddhů. Svatyně jsou propojeny poutními stezkami, zvanými Kumano Kodo.

První z nich je svatyně Hongu Taiša, zasvěcená bohu moří a bouře Susanoo no Mikoto. Původně se nacházela u soutoku řek Kumano a Otonaši. V roce 1889 však byla částečně zničena povodní, byla proto přesmístěna na její současné místo v horách, kde je obklopena cedrovými a cypřišovými lesy. Toto místo je centrem poutních stezek Kumano Kodo. Poblíž svatyně Hongu se také nacházejí tři horké prameny: Junomine, Kawaju a Wataze.

Další svatyně se nazývá Hajatama Taiša a je zasvěcena bohům Kumano Hajatama no kami. Zatímco svatyně Hongu byla přestavěna, Hajatama obývá stále stejné místo na břehu řeky Kumano už od 12. století. Poblíž svatyně se nachází posvátný prastarý strom Nagi-no-ki a skála, po které podle mýtu sestoupili na zem tři kami. Svatyně Hajatama má také svou síň pokladů, v níž je uloženo více než tucet národních pokladů.

Poslední svatyní je Nači Taiša, jež je zasvěcena bohům Kumano Fusumi no kami. Stejně jako svatyně Hongu je uhnízděna v horách, mezi cedrovými lesy. Poblíž svatyně tryská stejnojmenný vodopád, jež je považován za sídlo kami. Tento vodopád byl původním nábožensky významným místem v této oblasti. Může se také pochlubit tím, že se svou výškou 133 m je to jeden z nejvyšších vodopádů v Japonsku.

S Kumano Sanzan jsou také úzce spojeny dva buddhistické chrámy: Seiganto-dži a Fudarakusan-dži. První z nich stojí v blízkosti svatyně Nači.

 

Svatyně Kumano Hongu

Svatyně Tóšógú

Komplex svatyně Tóšógú se nachází v národním parku Nikkó, v prefektuře Točigi, necelých 100 km severně od Tokia. Patří na seznam světového dědictví UNESCO.

Tato svatyně bývá někdy také nazývána Svatyně šógunského bojovníka. Roku 1617 zde byl totiž na své přání pohřben veliký šógun, válečník Iejasu z rodu Tokugawa.

Ke komplexu náleží mnoho buddhistických chrámů, menších šintoistických svatyní a dalších staveb, jako jsou například honosné a bohatě zdobené brány.

Putování ke svatyni se začíná přechodem přes rudý posvátný most Šinkjó, klenoucí se nad řekou Daija. Cesta pokračuje po schodech nahoru, kde stojí buddhistický chrám Rinnondži, největší jednotlivá budovu komplexu. Dalším klenotem je Brána slunečního svitu Jomeimon, prohlašovaná za národní poklad. Je zdobena vyřezávanými draky, fénixi, tygry a lvy na pozadí obláčků a květů.

Oficiálním vstupem do svatyně je Karamon, neboli Čínská brána. Veřejně přístupná je pouze vnější část síně, zvaná haiden. V nejvnitřnější komnatě, podle pověsti, přebývá duch válečníka Iejasua.

Dalším národním klenotem Tóšógú je Brána spící kočky. Za bránou pokračuje cesta cedrovým lesem k hrobce s popelem Iejasua. Tento šógunský bojovník však není jediný, kdo je v komplexu Tóšógú pohřben. Poblíž hlavní svatyně můžeme nalézt seskupení kamenných lamp, kde jsou uchovány ostatky dalších členů rodu Tokugawa.

Brána Jomeimon v Tóšógú

Svatyně Icukušima

Komplex svatyně Icukušima se rozkládá poblíž města Hacukaiči na ostrově Mijadžima, v prefektuře Hirošima. Je rovněž zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Některé z budov rozsáhlého komplexu jsou označeny jako japonský národní poklad.

Ostrov, na němž se svatyně nachází, byl posvátný dávno před jejím postavením. Lidé uctívali například nejvyšší horu ostrova Mount Misen.

Svatyně Icukušima byla založena již v 6. století. Současná budova pochází ze 12. století, kdy byla svatyně přestavěna a rozšířena o bránu torii. Tato červená vstupní brána, vyrobená ze dřeva kafrovníků, je postavená ve vodě. Za přílivu vypadá jako by plula, za odlivu se k ní dá dojít suchou nohou. I sama svatyně byla postavena na molu a vypadá jako plovoucí. Hlavní budova honden je zasvěcena třem bohyním, dcerám boha moří a bouře Susanoo no Mikoto. Návštěvníci se k nim modlí v síni uctívání, v přední části honden.

Ve svatyni tradičně probíhají posvátné tance bugaku a kagura.

Nedaleko se nachází jeviště tradičního japonského divadla nó. Dále stojí na ostrově Mijadžima také buddhistický chrám Daišóin.

Svatyně Icukušima

Svatyně Fušimi Inari

Tyto svatyně najdeme v jižním Kjótu, v prefektuře Kjóto. Jsou zasvěceny božstvu rýže Inari. Rýže je v Japonsku natolik důležitá, že bylo Inari věnováno více než tisíc svatyní po celé zemi. Ve Fušimi Inari se často vyskytuje motiv lišky, která je považována za posla Inari.

Nejstarší stavby tohoto komplexu pochází z 8. století. Hlavní svatyně byla ale postavena až roku 1499. Budova je ve stylu nagare-zukuri, pro ten jsou typické asymetrické sedlové střechy, vyčnívající nad hlavním vchodem.

Zvláštností komplexu je koridor, tvořený přibližně deseti tisíci malých, sytě oranžových bran torii. Ty se klenou na cestě do kopce ke svatyni. V jeho okolí můžeme potkat množství menších svatyní a kamenných soch lišek.

Bránový koridor

-Z mé ročníkové práce "Pamětihodnosti Japonska"-