Rok vydání: 2008
Délka: 1 hodina 40 minut
Žánr: Rodinné, podle skutečnosti
Obsazení:
Yamaguchi Hayato: Matsumoto Jun
Yamaguchi Aya: Karina
Yamaguchi Myu: Hatakeyama Rina
Iwade Taro: Ishihara Yoshizumi
Takagi Shuya: Masana Bokuzo
Yamaguchi Yasuyuki: Kasai Kenji
...
Děj:
Film je natočen na motivy skutečného příběhu, 25 let starého Hayata Yamaguchiho, který trpí nemocí CIDP (http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/polyneuropatie-285064), což je vlastně ve zkratce porucha periferních nervů. Projevuje se to jako slabost svalů, nemůžete pořádně používat nohy ani ruce. Je to nevyléčitelné, dá se to maximálně zmírnit. Film vznikl jako speciál do projektu 24Hour special TV, což je charitativní akce jedné z japonských televizí.
Film začíná vlastně od konce, já ale půjdu od začátku jejich příběhu.
Hayato se už jako student na první pohled zamiluje do Ayi. Řekne jí to, nakonec spolu žijí, mají se rádi.
Jenže pak ona otěhotní.
On ještě nemá dodělanou školu, ale rozhodnou se dítě si nechat. On tedy hodně pracuje, zvládne našetřit 1 milion jenů, než se dítě narodilo. Dají jí jméno Myu.
Jenže pak ona otěhotní.
On ještě nemá dodělanou školu, ale rozhodnou se dítě si nechat. On tedy hodně pracuje, zvládne našetřit 1 milion jenů, než se dítě narodilo. Dají jí jméno Myu.
Děj se posouvá o několik let později. V klídečku si spolu žijí, relativně šťastná rodinka.
Hayato pracuje, Aya je jako většina Japonek žena v domácnosti. Stará se o dceru. Jenže z ničeho nic se s Hayatem děje něco divného. Začne vrážet do věcí, padá mu všechno z rukou, nedokáže třeba otevřít minerálku.
Když se to stupňuje, oba začnou být vystrašení a nakonec ho Aya donutí jít do nemocnice.
Hayato pracuje, Aya je jako většina Japonek žena v domácnosti. Stará se o dceru. Jenže z ničeho nic se s Hayatem děje něco divného. Začne vrážet do věcí, padá mu všechno z rukou, nedokáže třeba otevřít minerálku.
Když se to stupňuje, oba začnou být vystrašení a nakonec ho Aya donutí jít do nemocnice.
Tam mu řeknou, že má Gullian-Barrého syndrom, který je většinou vyléčitelný, ale musí začít léčbu zavčas. Je tedy hospitalizován, doktor mu slíbí, že do čtryř týdnů bude zdravý. Neztrácí naději.
Do nemocnice je přivezena žena se stejnou nemocí, která se nakonec vyléčí ještě dříve, než on. Jeho stav se ale ani po čtyřech týdnech nezlepšil, spíš naopak. Manželka se nakonec rozhodne ho odvézt do jiné nemocnice, kde po několika vyšetřeních zjistí, že to není Barrého syndrom, ale CIDP, které se vlastně úplně vyléčit nedá, je mu předurčeno, že s ním nemoc zůstane celý život. Je však naděje, že při léčbě se jeho stav zlepší.
Do nemocnice je přivezena žena se stejnou nemocí, která se nakonec vyléčí ještě dříve, než on. Jeho stav se ale ani po čtyřech týdnech nezlepšil, spíš naopak. Manželka se nakonec rozhodne ho odvézt do jiné nemocnice, kde po několika vyšetřeních zjistí, že to není Barrého syndrom, ale CIDP, které se vlastně úplně vyléčit nedá, je mu předurčeno, že s ním nemoc zůstane celý život. Je však naděje, že při léčbě se jeho stav zlepší.
Nemoc postoupila tak daleko, že vlastně nemůže chodit, má problém s tím používat prsty, něco udržet v ruce je pro něj velmi obtížné. První léčba nezabírá. Jeho optimismus je pryč. I když se snažil neustále usmívat, aby zbytečně nestresoval malou dceru a manželku, už to nezvládá a dostává se do depresí.
Dceři jsou 4, nechápe, proč když prosí bohy, aby uzdravili tatínka, tak to neudělají.
Protože má tatínka moc ráda, přijde s myšlenkou, že mu dá svoje nohy, aby mohl chodit (ne, neudělá to, není to horor...).
Manželka musí začít pracovat, aby měl kdo živit rodinu, když Hayato nemůže. Ten se kvůli tomu cítí ještě hůř. Nakonec se ale kvůli dceři dokáže vzchopit.
Dceři jsou 4, nechápe, proč když prosí bohy, aby uzdravili tatínka, tak to neudělají.
Protože má tatínka moc ráda, přijde s myšlenkou, že mu dá svoje nohy, aby mohl chodit (ne, neudělá to, není to horor...).
Manželka musí začít pracovat, aby měl kdo živit rodinu, když Hayato nemůže. Ten se kvůli tomu cítí ještě hůř. Nakonec se ale kvůli dceři dokáže vzchopit.
Hodnocení:
Film má motivovat, abyste neztráceli naději. Ze začátku to bylo takové smutné. Tím, že to začínalo vlastně od konce, vám vyspoilerovali, co se s ním stane a vy jste neustále očekávali to nejhorší.
Jako většina takových filmů vás to donutí nad tím přemýšlet *adminka to viděla do půlky a pak kvůli tomu nemohla usnout, páč potřebovala vědět, jak to dopadne... Taky to musela zabalit opravdu v nejlepší scéně, že...*. Taky přemýšlet nad svým vlastním životem, zase si uvědomíte, že řešíte totální kraviny, že jsou důležitější věci. Já si myslím, že takové filmi jsou mooc dobré. Osobně mám pocit, že jedna holka od nás o tom měla seminárku a že někdo z mých příbuzných dokonce pracuje jako pomocnice kluka, co takovou, nebo tomu moc podobnou chorobou trpí a není to nic pěkného. A taky mám pocit, že Aiba ve stejném pořadu pracoval s klukem s podobnou nemocí, kde se mu snažil splnit sen - plavat s delfínama. Ale možná to taky bylo něco jiného...
Jako většina takových filmů vás to donutí nad tím přemýšlet *adminka to viděla do půlky a pak kvůli tomu nemohla usnout, páč potřebovala vědět, jak to dopadne... Taky to musela zabalit opravdu v nejlepší scéně, že...*. Taky přemýšlet nad svým vlastním životem, zase si uvědomíte, že řešíte totální kraviny, že jsou důležitější věci. Já si myslím, že takové filmi jsou mooc dobré. Osobně mám pocit, že jedna holka od nás o tom měla seminárku a že někdo z mých příbuzných dokonce pracuje jako pomocnice kluka, co takovou, nebo tomu moc podobnou chorobou trpí a není to nic pěkného. A taky mám pocit, že Aiba ve stejném pořadu pracoval s klukem s podobnou nemocí, kde se mu snažil splnit sen - plavat s delfínama. Ale možná to taky bylo něco jiného...
Já se na to podívala z nouze. Už mi začínají docházet věci s Junem, takže teď jsem sáhla do jeho filmové zásoby a náhodně jsem najela na tohle. No, dobrá náhoda to byla :). Podle mě se na tom celkem nadřel, zahrát něco takového. Akorát Jun jako otec... To je pro mě trochu zvláštní XD. Ta holčička byla neuvěřitelně roztomilá (jako všechny Junovy herecké dcery, zatím že...).
Už jenom kvůli ní to bylo o to smutnější. Na druhou stranu tam byly narážky, které mě dost pobavily. Třeba ten začátek byl super,
v prostředku diktafon (jestli se na to někdo mrkne, já u toho totálně zdechala XD) a ten konec byl taky mooc pěkný. Podle mě to stojí za to...
Už jenom kvůli ní to bylo o to smutnější. Na druhou stranu tam byly narážky, které mě dost pobavily. Třeba ten začátek byl super,
v prostředku diktafon (jestli se na to někdo mrkne, já u toho totálně zdechala XD) a ten konec byl taky mooc pěkný. Podle mě to stojí za to...
Dívala jsem se na to na DramaCrazy (jako vždy) http://www.dramacrazy.net/japanese-movie/myu-no-anyo-papa-ni-ageru-watch/, teď to rvu do komplu (abych mohla nascreenovat obrázky, páč se to blbě hledá), to hledejte na D-Addicts *film* (ale musíte se přihlásit). A mám pocit, že to je i na youtube... *hledá* Ano, je to tam XD http://www.youtube.com/watch?v=jbeizp2JYx0
OK, přidáme na seznam...
OdpovědětVymazatLOL, tak jsme se podívala na ten obrázek a na autora, kdo to napsala a říkala jsem si: Beztak tam hraje MatsuJun :D A BAM.
OdpovědětVymazatAhhh, to zní skvěle, až na to, že nemám moc ráda smutné filmy...Hm.. A ta holčička je ťuťuňuňu.